Leden 2012

Best of things.

31. ledna 2012 v 20:24 | Nickyna |  Music

Ať ho mají rádi lidé nebo ne . .

Krásný večer přeji všem.
Hodně dlouho jsem nepřidala nic jiného než úvahy.
Teda jestli se to dá nazvat úvahy.
Ale chtěla bych představit stránku Majka Spirita,pokud jste si ho oblíbili stejně jako já.
Pokud ji ještě neznáte,určitě si ji oblíbíte.
Samozřejmě,pokud žánr rapu a jeho fantastické,výstižné texty posloucháte.
Také musím dodat,že jsem ho dříve neměla ráda,ale vše se pozměnilo.
Ted' je to můj nejoblíbenější rapper a Slováci by na něj měli být pyšní ))
Jeho texty mají velkou váhu !

http://www.majkspirit.sk/home/


I když na něco nemáš,buď pořád sám sebou.

29. ledna 2012 v 21:54 | Nickyna |  Diary
Procházím střední školou,kde je všechno naprosto jiné a odlišné od té základní.
Dlouhá úzká ulička s nástěnkami plnými různých informací a fotografií.
Vcházím do kanceláře zvané ředitelna a poznávám novou tvář mladé paní a pána.
Hodinu vstřebávám informace a nevím,kde mi hlava stojí. Nevím,jestli se usmívat či brečet.
Procházím uličkou znovu,tentokrát zahýbám do učeben,kde možná budu přebývat.
Už za půl roku,uf. Opravdu nevím,jestli se mi chce nebo nechce jít dál.
Samozřejmě nemám na vybranou,život jde dál a s ním i ročníky škol.
Nechce se mi opouštět přátele,které znám 9 a více let,nechci opouštět město.
Ale také si říkám ''Nicky,skuhrat nebudeš. Je Ti 15. Jdeš dál. Jiný život.''
Je to něco jiného. Přiznávám,mám obavy,zda jsem připravená ..ale na to není čas.
Koukám z okna. Už nevidím mé město. Vidím jiné,takové mnohem větší.
Čekají mě testy. Ou,lhát se nemá. Ano,pane psychologu,jsem přecitlivělá dívka.
Nevím,jestli na tu školu mám. Ale jedno vím jistě. Já na tu školu chci a chci pro to udělat vše,co bude v mých silách.

Vždy se řiď sám sebou,co chceš v životě dělat a kam chceš jít.
Nikdo nemůže rozhodovat za Tebe. Je to tvůj vlastní život a Ty si jdeš za svým cílem.
Rozhoduješ jen sám o sobě,jaký jsi a podle toho děláš,co Tě baví.

Nickyna *


Kvůli kamarádovi bych dala ruku do ohně,ale..

23. ledna 2012 v 21:20 | Nickyna |  Úvahy
Pro lidi,které mám ráda,bych se klidně rozkouskovala,ale stačí to ?
Bohužel nestačí. To já vím.
A právě momentálně jsem to poznala a nejradši bych dala už i duši.
Hodně málo lidí zná pocit,když jde jeho příteli opravdu o život a je na tom špatně.
Ano,tento pocit jsem právě poznala a nikomu,opakuji nikomu to nepřeju zažít.
Já jsem pesimistka. Ale pořád si dokážu říct ''mám na to bojovat se životem,ve kterém to občas chodí opravdu nespravedlivě.''
Někdo je bohužel pesimistik takový,který už s tou životní prioritou vyrůstá a bohužel už se jí nezbaví.
Mám takového kamaráda. Chtěla bych vědět váš názor,co byste dělali,být v mé situaci.
Každý den chodím se špatným pocitem,aby to nebylo ještě horší,než to je.
Přemýšlím nad tím,co dál a jak tomu člověku konečně otevřít oči,když ani na doposudní věty,co ode mě vyslechl neslíbí,že si nic neudělá.
Nebudu tu zvěřejňovat soukromé příčiny toho,proč je na tom špatně,ale bohužel je to kruté a na jednu stranu,i když to bude vypadat na pohled v textu blbě,ho chápu.
Nemyslím to,že ho chápu,že má myšlenky opravdu na pokraji života,ale v tom,že asi tuším jak se cítí vzhledem k věci,která se stala.
Opravdu jsem se nikdy necítila tak,jako ted' vzhledem k přátelům.
Nikdy jsem nebyla v situaci,kdy potřebuju člověku pomoct víc než bylo potřeba doted' a zvlášť,když to není žádná s prominutím prkotina,ale jde tu o život.
Nedokážu popsat,jak mám smíšené pocity a jak pořád přemýšlím,jak ještě člověku doslova otevřít oči dokořán a říct ''Musíš se zvednout a postavit se tomu,co Tě stahuje ke dnu !''
Vyslechnout si jeho část příběhu,ale přesvědčit ho,že tu má také lidi,kteří ho milují a nemůže se jen tak všeho vzdát a utéct sám před sebou.
V tuto chvíli vím,že nejde myslet na ostatní .. vzniknou šílené deprese,nenávist sám samotným a přemýšlet nad tím,co vlastně bude dál a jestli to raději vše utnout.
Ale potom tady musí být i cesta,která bude mít řešení a nemusí se před tím nejhorším utíkat,ale bojovat a mít to vědomí,že tu pro někoho stále jsi a má tu cenu žít a být.
V tomto okamžiku musím být JÁ TA SILNÁ A OPTIMISTICKÁ.
Musím tomu člověku pomoct,i když sama se sebou mám problémy a nejsem zrovna dvakrát optimisticky naladěný člověk. Úsměv a dobré nálady ano,ale sebevědomí ne.
Na to já ted' ale myslet nemůžu,já musím být ta,která pomůže.
Věřte mi,občas jsou naše problémy ještě dobré a za náš život můžeme být rádi.
Ale i ti,co na tom jsou hůř musí vědět,že jsme tu ještě MY. Ti,co je mají rádi.


Já jsem já a Ty jsi Ty.

17. ledna 2012 v 18:27 | Nickyna |  Úvahy

''Udělej si svoji vlastní cestu,půjde se Ti líp.''

Neznámí lidé si o mě mohou říkat cokoliv. Chápu,když člověka neznáte,nevíte co si o něm myslet.
Ale nač ho soudit,když ho neznáme a nemáme ponětí co si prožil ?
Od lidí,co mě neznají a stále prochází kolem mě slychám to,že jsem namyšlená.
Přesněji,vypadám namyšleně. Vážně ? A zjistili ti lidé,že výraz může občas klamat ?
Hodně lidí nesnáší,když je někdo soudí,přesto,že je nezná.
Mně to dřív také vadilo a hodně,musím se přiznat. Ale už jsem si tak trochu zvykla na situaci souzení a přestalo mi to vadit.
Proč bych si měla dělat mindráky z toho,že když zrovna nemám náladu a neusmívám se na celý svět,tak jsem hned namyšlený člověk.
Opravdu,dnes už mám jiné starosti.
Jestli i někdo z vás máte podobný příběh,nic si z toho nedělejte a naprosto tyto situace házejte za hlavu.
Každý jsme něčím vyjímečný a každý nevypadá hned na první pohled zaujatelně.
Je mi sice skoro patnáct let a chodím na podpatcích,ale co je na tom,je to moje věc.
Na eleganci není nic špatného a to,že mám ráda tento styl života je už taková moje priorita.
Jsem pesimistka,ale nemusí to být úplně ve všem. To,jaká jsem je moje součást života.
Jak jsem se narodila,vyrůstala a upnula se na nějaký styl života,to všechno mě dělá samo sebou.
Postupem mého narůstajícího věku se sice měním,ale v duši člověk zůstane takový,jaký se narodil.
Mění se pouze část mého já a v jedné věkové části si nejste jisti sami sebou a v další části už se to zase srovnává,měníte se k vyrovnanému životu a snažíte se řešit ne zbytečné věci.
A proč lidé soudí na první pohled ? Protože je bud' vlastní život nebaví nebo se tím baví.
Já chodím po světě tak,abych ostatní nesoudila.Naučila jsem se chápat to,že nikdo nemá bezstarostný život,každého někdy něco trápilo a nikdo nemůžeme vědět,co si dotyčný prožil.
A to jak člověk vypadá a jak se tváří ? Kdo podle toho soudí,toho je mi upřímně líto.
Každý se tváříme nějak a to,že se člověk tváří vážně neznamená,že by měl tzv. nos nahoru.
Věřte mi,že na výrazu obličeje,stylu oblečení,image a přízvuku opravdu není co soudit.

Nickyna *


Duše,která trpí se mnou.

12. ledna 2012 v 17:37 | Nickyna |  Love

Nikdy nic nevzdávej,nevyplatí se to.

Vysvědčení bude vypadat hrozně a tak nějak budu i já vypadat na pohovoru.
Nesmím to vzdát,za zkoušku všechno stojí a hlavně tohle bych vzdát ani nesměla.
Jednoho jsem se vzdala a to perfektně idiotnědebilněprimitivně jen tak.
Vážně zamrzí,že jsem všechno vzdala,nechala to na jednom člověku a vůbec mě to v tu chvíli nedošlo.
Považovala jsem se za blázna a za svým způsobem bláznivé chování,ale byla jsem sama sebou.
A pořád jsem. Ale nejsem to já,když už tu není druhá polovina.
Moje druhá polovina,která mi vzala srdce a dala mi to své. Bohužel ráno už jsem měla zpět to své.
Nebudu trpět celý život,mám plně život před sebou a já ho chci žít.
Chci tu být,at' už pro někoho nebo pro nic. Vždy bude nějaký důvod,proč se radovat z maličkostí.
Ted' se můžu maximálně radovat z toho,že jsem se konečně doučila 8 stran dějepisu,na který jsem tupá.
Sedím v lavici,v ruce obyčejnou tužku a moje ruka jezdí po papíře a kreslím jemné šedivé čáry.
Perfektně udělané rovnoběžky zkažené mokrými zoufalými kapkami,které padají z mých očí.
Házím minci do automatu a volím tlačítko horké čokolády se smetanou.
Uzavírám víčko na kelímek a hups. Čokoládu bych měla raději v sobě než na sobě.
Jo,opravdu mi bolestivé dny dávají zabrat a všechno obracím naruby. Vše co se dá.
Nějak ten dnešní den je takový .. nijaký. Jediné,co je zvláštní je dnešní člověk,který mě našel.
Ovšem jen na internetovém světě. Jde o kluka,kterého potkalo v poslední době to stejné,co mně.
Prostě si jen tak brouzdám po internetu a přijde mi zpráva od kluka,kterého vůbec neznám.
Ačkoliv tohle dopisování vůbec nemám ráda,vlastně jsme se navzájem chápali a trochu si pomohli.
Jaká telepatie,aby se takhle střetli dva lidi,co mají tak ''černý'' týden a nevědí o světě,pouze jim v hlavě koluje hlavní myšlenka a to pořád mít v hlavě jen svou drahou bývalou polovičku.
Vlastně je dobře,že jsem zůstala celý večer u chatu. I když jsem se učila po nocích.
Pochopila jsem alespoň,že tu jako duch nechodím po světě sama.
Nervy,nervy,nervy.
Stejně jako leden 2011 jsem dopadla i v lednu 2012 .. Já se sama sobě musím smát.
Doprdele,chci to zpátky ! Nevěřím,že jsem to napsala,ale já to píšu.

↑ A vidíte ten obrázek ? Naprosto mě vystihuje !

Sakra holka,ty jsi tak pitomá.


Zlomila se mi křídla,dejte mi čas,aby znovu narostla.

9. ledna 2012 v 17:03 | Nickyna |  Úvahy
Každý z nás někdy prožije pocit,když konečně z něčeho vyváznete a další pád nastane hned potom.
Pády prožíváme všichni,ale ne každý se dokáže smířit s bolestí.
Někdo řeší problém sebevraždou,někdo se psychicky zblázní.
Každý je jiný a svůj,ale občas někdo dělá stejné činy.
Někdo po světě klidně může chodit sám,ale někdo tuhle činnost nezvládá.
Někdo k sobě člověka,kterého miluje potřebuje a nedokáže bez něj být.
Ne vždy se naše sny mohou splnit a bud' musíme čekat nebo si ho najít sami.
___________
''Občas to bolí,bolí,ležíš v krupobití holý,holý,podlaha pod tebou horí,horí ..''
_________
Prázdnota v mým srdci je silnější.
Mnozí z vás znají velkou díru v srdci jako kdyby vám vyryli obrovský balvan z toho místa.
Obrovská rána,kterou nikdo nezhojí. Za čas zbyde jizva,na kterou nikdy nezapomenu.
Nejen jizva. Obrovské vzpomínky na ty nejkrásnější chvíle.
Bohužel i slzy občas mění kabátek a mění se ze slz štěstí na slzy smůly.
Za vzpomínky musí člověk hrozně děkovat,protože je to vždy potom to jediné,co vám zbyde a nikdy to neztratíte.
Ztratíte člověka,ale nikdy na něj nezapomenete.
___________
''Chýbam ti,občas chýbaš mi,už to není to,na čem záleží.. ''
''Už to nie sme my,vztah úprimný .. ''
_________
Řekněte mi někdo proč. Proč mě tahle otázka bude strašit nadosmrti.
Proč se to muselo stát ? Proč už to není jako dřív ?
A takových otázek bych ještě měla .. spoustu.
Otázek miliony,ale odpovědí se dočkám za dlouho.
Hlava mi pracuje,srdce rychle tluče .. jak si přetáčí začátek všeho toho krásného.
Člověk si řekne ''musím jít dál'',ale už nikde nebude čekat on.
Nikdy ani jedna jediná myšlenka nezamete vše pod koberec a vše bude v paměti jako kniha.
___________
''And i need you like a heart needs a beat but it's nothin new .. ''
__________
Už nejsi můj. Musím se s tím smířit,i když tohle jde vždy nejhůř.
Jsem zaneprázdněná slzami,které se mi nezastavitelně valí po tváři.
Ale jsou tam i slzy štěstí,že jsem Tě mohla vůbec mít a být tou Tvou.
I když jsme v hodně věcech rozdílní .. vždy jsem našla věci,které nás spojují.
Chtěli jsme se navzájem,chtěli jsme se mít,ale nejsme si bohužel souzeni.
Sice jizvy zůstanou,ale vím,že za čas nejhorší přebolí.
Nikdy jsem k nám nepodceňovala důvěru ani lásku. Bylo jí dost.
A já Ti za ní budu vždycky vděčná. Málo lidí už dnes bere člověka takového,jaký je.
A Ty jsi jeden z těch,co mi dodal to vědomí,že tu na světě jsem a žiju.
Že to jaká jsem je to nejlepší než být někým jiným.
Děkuju za vše.
_____________
''Maybe I wake up and it was all a dream
Maybe in life nothing is what it seems
Maybe ....its just the way it goes
Maybe you can go as quick as the wind blows

Maybe you're an angel and already in heaven
Maybe the answers are hidden in the questions
Maybe - But one thing is true
No matter what I do - I won´t forget you .. ♪ ''
____
Ano,milý už není můj.



Raduju se z toho,z čeho se ostatní neradují ..

6. ledna 2012 v 17:04 | Nickyna |  Úvahy

Věř v něj a splní Ti to,o co prosíš.

Je neděle a přechází na pondělí v době půlnoci,kdy já se pomalu probouzím.
Probudím se a zjistím,že je pouze jedna hodina a nastoupila horečka.
Cítila jsem se jako v ohni,kde mě spalují ..
Do toho jsem si začala všímat změn,kdy se mně břicho mohlo roztrhnout.
Jako kdyby mi orgány měly vylítnout z těla ven.
Čekat na ráno se mi zdálo jako věčnost,nezavřela jsem oči a ''upalovala'' se na posteli.
Celý den mi potom bylo strašně,nemohla jsem jíst,opět nastaly komplikace s nemocí.
.. Pondělí večer. Deprese,co mě čeká v noci.
Usnula jsem v jedenáct,probudila se o půlnoci s pocitem neklidu na vodě.
Ne,takhle to nemůže jít dál .. čekat na další ráno je nekonečnost.
Ve tři ráno jdu pro teploměr k rodičům do ložnice a pro zřejmě 10tý paralen.
V kuchyni se kácím k zemi s obrovskými slzami bezmoci a vyčerpaností.
Nejde něco jen tak zastavit a bojovat,když nemáte sílu.
Já jí neměla a v tu chvíli jsem byla nevyspaná,hladová a hlavně jako na ohni.
Břicho mohlo bouchnout,cítila jsem neskutečnou bolest.
Další ráno konečně kontrola v nemocnici,kde mi zjistili virózu.
Virózu ?! co to má znamenat? Byla jsem úplně vyřízená !
Odběry mi kvůli neklidu a nedostatku tekutin nešly odebrat.
Nikdy nic nebolelo,bože malé štípnutí. Najednou to byla šílená bolest.
V tu chvíli se mi snad pohnul každý nerv v těle.
Sestřička mi vyšívala žílu. Fajn,musela jsem to nějak zvládnout.
Celý týden nic. Je mi dobře.
Dnes byla ta nejlepší zpráva dne a hlavně celého měsíce !
Můžu jít konečně po víkendu do školy,pro někoho nechápající,já vím.
Dnes jsem byla ze těmi mými provokatéry učitelek.
Viděla jsem nejen milého,ale i přátele,které jsem neměla šanci vidět ani o prázdninách.
V dnešní den se mi otevřely oči dokořán a svítily mi jako hvězdy.
KONEČNĚ ! Můžu si říct ..

N.*





Kocovina není moje součást života.

1. ledna 2012 v 14:02 | Nickyna |  Úvahy

Zdravím slečny s krásným pocitem.

Je prvního ledna a já si pomalu,ale jistě uvědomuju,že je vážně rok 2012.
Ano,rok plný nových zážitků,nových ponaučení a byla bych tu do dalšího dne,co ještě nového.
I já jsem byla u přecházejících minut ze šedesáti na 00:01 a je tu pro nás další rok.
Čeká nás něco,co nás bud' ohromí nebo zklame,potěší,rozpláče a pocitů máme též hodně.
Patřím k těm,co si nalijí do skleničky od vína džus nebo minerálku a zapije Nový rok bez potíží,kdy se ráno probudí a zjistí,že si nemusí povídat se záchodem,nemusí do sebe cpát prášky a zapíjet je probuzející colou.
Jsem střízlivá a nikdo mi nemusí nic vyčítat a i kdybych pila,tento rok bych se stejně nenapila.
Mnoho lidí má na Nový rok nějaké předsevzetí a také nemusí být jedno.
Nevím,spíše bych to nazvala jako přání. Alespoň moje činnosti představují přání.
Tento rok bude z mých let,co jsem na světě asi zatím nejtěžší.
Ovšem,každý rok se to bude stupňovat na čím dál tím obtížnější levely.
Souhlasím,každý se musí poprat se životem,dát mu co proto a jít si tvrdě a hrdě za svými cíli.
Každopádně se budu muset zatím poprat s tím,co mě čeká tento rok.
Čím začnu je jednoznačně jasné. Musím si do 15. ledna zlepšit známky.
Na to,že jsem měla ted' už minulý rok vyznamenání a měla jen pár dvojek jsem ted' dost na mizině.
Mé vysvědčení se zdaleka nerovná vyznamenání a potřebuju se dát do kupy.
Pro někoho známky v devítce neznamenají nic,pro někoho hodně. Pro mě hodně.
Nejhorší je,že se hlavně musím postavit mé nemoci.
Zítra nejdu do školy a vůbec celý týden určitě nepůjdu,což je hrozné.
Pro mě ano,můžu se ted' po škole strhat,přišla jsem o celý prosinec a potřebuju okamžitě dohnat učivo,od zítřka zase okamžitě spadám do knížek a musím to dát na dvojky.
I kdyby mi pozítří ty testy dopadly na další přebývání doma,do té školy půjdu.
S virovou nemocí jsem nepočítala,vážení.
Co ještě musím v lednu zvládnout jsou dva dny otevřených dveří.
Jednou na obchodní akademii,podruhé na podnikatelskou.
Doufám,že mě školy oslní,protože jinak nemám kam jít. Fakt nevím.
No,to je vlastně hned přání za přáním.
Zvládnout dny otev dvěří a konečně se rozhodnout na které fakt chci podávat přihlášky.
Co je na plánu v únoru jsou rozhodně mé patnáctiny.
Napůl dospělá. Další povinnosti a už si budu muset za něco ručit sama.
Nechystám oslavu nebo tak něco,fakt ne. Ale narozeniny si užiju.
Půjdu si pro občanku,bože na tu jsem se vážně těšila :D. Ironie.
Co dále mě čeká budou trochu měsíce stresového období a budu se muset připravovat na přijímačky.
Nabrat nejvíc znalostí,abych se chytila a neskuhrala hned při první otázce.
Víte,nejhorší je,že se musím radši učit už ted',protože vlastně ani nevím,jestli je mít budu.
Na obouch školách nemají být,jenže se to může změnit.
Na jaře bude potom období konání přijímaček,takže jestli je dělat budu,přála bych si,abych je fakt udělala. A dostala se alespoň na jednu školu.
Pomalu bude přicházet konec. Konec základky. Tedy konec mé části života.
Budu muset zvládnout ty proudy slz,které přijdou na rozloučení se školou v síni.
Prázdniny doufám proběhnou ještě ve společném chumlu mých nejbližších přátel.
A po prázdninách,pokud to dopadne bych se měla velmi těžce,ale bohužel reálně rozloučit s mým městem,kde jsem pobyla skoro celou část mého života a odstěhovat se pryč.
Do toho ještě zvládnout nástup na střední školu,což pro mě bude za trest.
Neumím se seznamovat,člověk musí přijít za mnou,teprve potom se seznamuji.
__________________________
Pak už po létě bude na osudu,co dalšího mě čeká.
Ale jsem si jistá,že klid a pohoda to určitě nebude.
Takže kdybych si to měla celé napsat …

  1. Zlepšit si známky prvního pololetí
  2. Přežít dny otevřených dveří a zaujmout
  3. Vybrat si konečně do konce ledna školy
  4. Nevypadat na fotce občanky jako idiot
  5. Velká příprava učení na přijímačky
  6. Zvládnout přijímací zkoušky
  7. Vybrat si nějaké pěkné šaty na konec základky
  8. Přehnat kupu slz na konci školního roku
  9. Nezabít se o letních prázdninách
  10. Dobrý nástup na střední školu
  11. Zůstat v kontaktu s nejbližšími přáteli
  12. Více hospodařit s penězi (pokud možno šetřit)
  13. Trávit méně času na počítači a užívat života venku
  14. Nadále si plnit svůj sen a zpívat
  15. Nadále pokračovat v tomto blogu

Moje jak předsevzetí,tak přání .. doufám,že se splní a vydrží.
Užívejte Nového roku,začněte jinak,nově a šťastně !

Nickyna *

Thanks for watching !*