Memories <3

10. května 2011 v 15:23 |  Diary
Ano,omlouvám se. Měla jsem přidat ještě třetí příspěvek včera,ale byla jsem tak unavená,že tohle jsem nestihla.
A taky bych byla ráda,kdybych to nepsala,ale já se v tomhle vypsat musím,protože už musím vážně vymazat myšlenky.
Ty .. myšlenky jsou naprosto hrozný. Na čtvrtek se opravdu netěším.
Ve čtvrtek,což je 12.5.2011 je to přesně rok,co bych byla s mým bývalým klukem.
Jo,zamrzí to, bolí mě to, trápí mě to,ale co nadělám.
Píšu to proto,abych se z toho jednou provždy dostala dál a konečně si uvědomila,že tu není pro mě.
Bohužel to musel udělat. Nevěděl co chce a zřejmě ještě nění zralej na lásku.
Ale co už se dá dělat. Jsem jen šťastná,že 9 měsíců jsem měla nasazené růžové brýle,že jsem byla opravdu šťastná,že mám vedle sebe někoho,o koho se můžu opřít a někoho kdo mě držel nad vodou a dokázal mě brát takovou jaká jsem.
Toho jsem si na něm nejvíce vážila.
Toho jak byl milý,hodný,dokázal mi říct co se děje u něj kolem jeho ''světa'' a já zase se mohla svěřit jemu.
Mohla jsem sdílet svoje problémy a když byly řešitelné,tak mi rád pomohl. A to samé on mohl čekat ode mě.
Ano,měla jsem to na něm nejvíce ráda,protože jak už jsem psala v článku ''about me'' řeším hodně problémů a on byl ochoten mi vždycky pomoct.
Měla jsem taky ráda na něm to,jak se dokázal starat o to,abychom byli spokojeni,i když to už potom skřípalo.
Jasné je taky to,že po dobu co jsem byla s ním jsem na něm neviděla jedinou chybu. Ano jednu vlastně.
To,že tenhle svět už je o komunikaci na počítači a neuměli jsme si hodně věcí říct do očí.
Ale to byla i moje chyba. Také jsem k němu nemohla být upřímná,ale to proto,že on nebyl upřímný ke mně.
Ale nikdo není dokonalý,takže jsem vždy brala každého,tím pádem i jeho jako normálního člověka s chybami.
Až pár dní až to byl měsíc jsem začala vidět víc chyb,ale i tak jsem ho radši brala takového jaký je,protože zaprvé on bral takhle i mě a za druhé bych ho radši brala s chybami než ho ztratit úplně.
Ale bohužel už za mě někdo udělal bolestivé rozhodnutí,které nebylo ani pro jednoho záživné.
ROZCHOD. . .
Ano,byla jsem s ním (bylo to přesně v sobotu) venku a chtěla jsem si s ním promluvit. On něco čekal.
Ale nečekal,že si chvi jen promluvit a něco napravit.
Což já jsem brala jako hotovou věc a postavila se tak,abychom se každý na něčem zlepšili a byli spolu více.
Jenže to ho položilo ještě víc a to co jsem se před pár dny dozvěděla také není vůbec lehké a já o tom ani nevěděla.
A já šla šťastná ke kamarádce jak jsme si o tom promluvili a jak jsme se dohodli že se polepšíme.
Přitom on mi na to hlavou (ale byla vidět nejistota a smutek) kývl,že ano.
Ale nebylo to tak. A ještě jsem se divila,proč byl tak zdrcenej. Myslela jsem si,že je to pouhá unavenost.
U něj je to vcelku normální,protože ho přeci znám. ZNÁM. Nikdy tolik nespal,ale hrál CoD.
Jenže tentokrát byl jak nevyspalej,tak zdrcenej myšlenkami,které ho provázeli právě v noci,když nemohl spát.
Ano,chtěl to v tu sobotu udělat. Chtěl se se mnou rozejít. Osobně.
Ale nedokázal to,když viděl jak na něho mluvím a nemohl mi v tu chvíli odmítnout na to,co jsem po něm žádala.
Nedokázal. A já to o něm vím a proto mu věřím. Nemohl mi to prý říct,když jsem byla tak nadšená.
Tak veselá z toho,že už bude všechno v pořádku.
A já nic netušila. Opravdu nic. Jen jsem běžela po tom odpoledni spát ke kamarádce,abych jí povyprávěla.
Ale to jsem netušila co mě bude čekat,až se vrátím ráno domů.
Bylo to strašné. Měla jsem dobré ráno a běžela jsem na oběd domů a sedla k počítači.
Když jsem se přihlásila a přebírala poštu,byly tam tři zprávy a to od sestřičky,kamarádky a PAVLA.
Samozřejmě měl přednost a já se těšila,že napíše něco pěkného.
Ale byl to sloupec jako nikdy velký a tak dlouhý,až mi to bylo hodně divné a začalo mi tlouct srdce.
Jako bych něco začala hodně,ale HODNĚ tušit.
Tak jsem ji zavřela. V tu chvíli už čekala na chatu ségruška a v tu chvíli co mě viděla mi psala s brekem,jestli jsem to viděla.
V tu chvíli se mi to srdce rozbušilo ještě víc.
Už jsem nemohla čekat. . Jen jsem věděla,že tu zprávu nechci číst. Nechci jí otevřít. Ale musím.
Otevřela jsem,četla jsem .. dočetla jsem a srdce se mi zastavilo.
Chvíli jsem nevěděla co ted' a potom najednou si jen pamatuju jak jsem spadla ze židle a práskla sebou hlavou o zem.
Nevěděla jsem čí jsem,ale potom jsem až moc dobře věděla. Mamka za mnou přiběhla a já jsem jen ve slabotře ukázala na obrazovku.
V tu chvíli se ze mě začaly valit potoky slz a ani jsem nezačala brečet. Začalo to samo od sebe a až potom jsem si to začala uvědomovat. v tu chvíli jsem dostala záchvat pláče a přešlo mě to až večer. V jednom kuse a nechci lhát,ale brečela jsem v jednom kuse. Nešlo to zastavit,až jsem už byla naštvaná.
Ale v tu chvíli jsem si začala uvědomovat,co pro mě kdy znamenal a ty pocity ?! Fuj,nechci se vracet.
Nikomu ty pocity nepřeju a ani jsem v tu chvíli nepřála.
V jednu chvíli jsem měla pocit,že chci i zemřít. A ten pocit nebyl jednou. I dny potom byly tragičtější.
Vzpomínky byly čím dál tím horší,vzpomínala jsem i na největší detaily i když by se na to nemělo myslet.
Já jsem nemohla vypnout mozek ani v noci. Jen mokrej polštář a myšlenka jak bych u sebe chtěla právě sestřičku.
A hlavně taky jeho. Ale to jsou jen mé sny. Které se už nesplní.
Bohužel,jsem hned další den musela jít do školy a to pro mě bylo zdrcující. Lidi,co se na mě dívali,že jsem černá.
Bylo mi špatně,můj obličej hrál všemi barvami a já se zase jen soustředila výhledem z okna na vzpomínky.
Slzy jsem neřešila i když mi je kamarádky utírali.
Z neuvěření jsem mluvila uplné hovadiny typu '' neutírej je,jsou to slzy štěstí'' ..
Pomyslet na to co jsem dělala.. je to smutné a bolí to doted'.
Sice jsme kamarádi a naše láska neskončila špatně,ale stejně mě to bolí ještě ted' i když už to jsou tři měsíce kdy nejsme spolu a pozítří to bude rok co bychom naplnili rok.
...
Jediné co vím je to,že 12.5 pro mě nebude dobrý den. Co vím,třeba si na ten den vzpomene i on.. ale třeba i ne.



Takhle to už nikdy nebude,ale jen vím jediné. Děkuju Ti za všechno co jsme spolu prožili a vždy Tě budu mít ráda a budu Tě mít v srdci ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sandruš Sandruš | 10. května 2011 v 15:31 | Reagovat

:( ♥ ach jo, máš to krásně napsaný,beru. ♥ :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Thanks for watching !*