Blogspot.

31. července 2012 v 0:10 | Nickyna
KONEC !
Uf,nějak jsem pozapoměla na to udělat článek alespoň i sem.
Chtěla jsem jen upozornit na to,že končím s tímto blogem.
Přestalo mě to tu bavit,chtěla jsem co nejdřív nějakou změnu,neměla jsem vůbec nápady.
Proto tento blog nechám blogem,ale články se přidávat nebudou. Přestěhovala jsem se.
Podlehla jsem složitějšímu blogspotu,kde je mnohem více možností a více různých věcí. Zkrátka jsem přešla.
Blog mám už skoro měsíc,od začátku prázdnin a budu se snažit často přispívat.
Blog je stejný jako tento. O mém životě,kosmetice,vlasech a dalších recenzích. Pokud by vás to zajímalo,můžete zavítat.
Mějte se tu krásně a blogové kočky sleduji pořád ;)

http://nickynasstyle.blogspot.cz/

Nickyna.

 

Užívejte,dokud můžete.

8. července 2012 v 12:53 | Nickyna |  Úvahy
Zdravím,jak se máte ?
Musím říct,že jsem asi jako většina lidí (nejspíš toho mladého potomstva) prázdniny potřebovala.
Je bezvadné vědět,že když se probudím ve dvanáct hodin v poledne,už nemusím přemýšlet,jaká tedy bude omluvenka,když jsem zaspala.
Ách,konečně ten spáč může trochu dýchat !
Pochlubte se,co přes dny a noci děláte .. Já jen relaxuju,čtu letní časopisy,jezdím po okruhu rodinných příslušníků,jelikož rodokmen je obrovský,chytám bronz a nesmí chybět voda,bez koupání bych nepřežila.
Bylo skvěle a bude ještě líp,cítím to v kostech.
Můj milý ''kamarád s výhodami'' v úterý odjíždí na týden,nedejbože ještě déle za rodinou a přáteli,takže ještě ani nevím,co budu tady v tomto nudném městečku dělat.
Asi fotit,je to droga a to mě vždy zachrání,vlastně mě to chrání každým dnem (:
No,mějte se krásně a já zase valím vymýšlet plány na dnešek.

Jedna z cesty.

Summer is coming.

1. července 2012 v 13:35 | Nickyna |  Diary
Zdravím.
Můžu říct,že mě tyto tropická vedra úplně ubíjí,protože se absolutně nedá dýchat,ale jsem ráda,že je léto.
Na léto jsem opět celý rok čekala s natěšením,protože zima je hnusná,krutá a nedá se nic dělat.
Prázdniny mi nezačaly moc dobře s tím,že jsem nemocná,ale neodradí mě to od nejlepších přátel a nebudu dřepět doma na zadku.
Jen s tím rozdílem,že se mnou opravdu legrace není,to,že neslyším mě opravdu štve a není to příjemné.
Nic,nebudu tu otálet s psaním,chtěla jsem vám hlavně popřát krásné letní prázdniny,užívejte si co nejvíc,dokud dácháte,nezlískejte se každým dnem už jen proto,že sanitky neví kam dřív pro koho skočit v tomhle horku.
Hlavně neseďte doma u počítače a vyražte kamkoliv.
A já si jdu sbalit a vyrazím za těmi mými na oslavu narozenin ♥.

Mějte se kráásně. Nicky.

 


Schizophrenic #

26. června 2012 v 18:59 | Nickyna

Zámek zvaný škola.

18. června 2012 v 22:24 | Nickyna |  Photo

Závislost.

15. června 2012 v 23:16 | Nickyna |  Úvahy

Každý večer se těším na to hnusné šedivé ráno,co se každým dnem ukazuje jako první snímek v mých ospalých očích. Těším se,protože mám proč. A také se můžu umodlit,ať už ta bolest přestane a já nebudu muset každé ráno říkat,že do té školy prostě nepůjdu a nebudu koukat do zrcadla na můj ošklivě vyčerpaný obličej. Druhé já,těší mě.
Vyčistím si zuby,odlíčím ušmudlané černé oči a znovu jim dám zabrat černou dávkou líčidel,hodím na sebe pár kusů oblečení,které už ani v létě není potřeba,zpracuju neposedné vlasy a pomalu ale jistě vyrážím stejnou cestou do školy jako každý den. Ano,zase pozdě.
V šatně se otáčím sotva na patě,ale stějně se musím zastavit ,otočit a podívat se,zda jsou tam boty,které si tam každý den přeju,aby tam ležely. Spokojeně jdu nahoru,ale v duchu mi přebíhá na čele myšlenka,zda to tak chci. Vždyť přijdu do třídy a zase mě přepadne ta krutopřísná bolest . .
Myšlenku se snažím hodit někam hodně daleko,aby se mi nevracela a nekazila mi celý den. Zbytečně.
Vcházím do třídy plné zvědavých lidí,kdo další se ještě dokutálel do školy 14 dní před koncem roku. Nemůžu nepřijít do školy ovšem z úplně jiného důvodu. Stačí mi jeden pohled a jsem tam,kde jsem byla,tedy v celých už pár dobrých i špatných týdnech. A také mi stačí jedna pitomá hodina,abych seděla jako duchem nepřítomná,bylo mi na zhroucení a slzy jsem utlačovala v úzkých cestičkách,které už se chtěly roztrhnout.
A stejně mi to nedává smysl. Nebo dává ?
Člověk,který je můj nejlepší kamarád. Není to kamarád,ale někdo mnohem,mnohem víc. Cítit k někomu lásku,kterou jen tak nemůžete odevzdat je fakt vyčerpající,sdílet s člověkem více pocitů,než co řeknete bližším kamarádkám,být spolu skoro na každém kroku,dokud jsme spolu. Nejde toho člověka nemít v srdci zarytého jako neobyčejné srdíčko v lavičce a dívat se na něj normálně. To nejde. Proč bych se měla stydět za to,co cítím a neříct to na plnou čáru ? Dívat se na sebe jako ten nejzamilovanější pár je vážně amazing ale následky potom už moc uchvacující nejsou. Cítit tu bezmoc,že spolu dva lidé být nemohou kvůli našemu zvláštnímu postoji je přímo zdrcující.
_
Držet tě za ruku je další náplň do mého občas nudného života a jsem neskutečně ráda.Uvnitř se dusím vlastními myšlenkami,jak bych si nejradši nafackovala a řekla ''SAKRA STOP''. Říct to nemůžu,jsi jako droga,kterou potřebuju k životu,ale přitom bych se jí měla co nejdřív zbavit kvůli jisté závislosti. Pozdě.

Kam dál

Thanks for watching !*